wamozart.o106.com

Bylo nebylo…

Můj první mobilní telefon byla Nokia 5110,

klasika všech klasik, fajnovej stroječek,měl velký a pohodlný tlačítka a na svou dobu velmi dobrej displej. Spousta výměnnejch krytů a tenkrát jsem dokonce dokoupil li-ionku s vibrací. Koupil jsem ho už jako starší kus v roce 2001, tušim za něco okolo 2 tisíc.

Druhej byl Ericsson A2628s,stroječek kterej mě po Nokii fascinoval spoustou funkcí a vytříbeným softwarem, po nějaký době pak zklamal nespolehlivostí tlačítek. Jeden z mála telefonů ve svý době, kterej už měl svoji paměť na SMS a kontakty.

pak Siemens C25,to byl takovej telefon z nouze. Nepohodlnej, nic neuměl a dvouřádkovej displej byl přímo příšernej. Tenkrát jsem byl na vojně a telefony tam byly zakázaný, takže jsem byl hodně zpocenej když ten prevít i přes vypnutý zvuky signalizoval vybitou baterii řevem. Lump zatracenej.

Alcatel OT 302,byl takovej příjemnej stroječek, moc toho neuměl, ale byl maličkej, vibroval a dá se říct že i celkem hezkej.

Siemens S10, byl hodně zajímavej stroj. První telefon s barevným displejem, kterej uměl 3 barvy , li-ion baterie a nadupanej software, vobrovský tlačítka, ale trošku nepraktickej, byl to obr.

Nokia 3310, klasika, docela slušnej stroj, dobrý tlačítka, ale celkem slabá baterie. Po Ericssonu a Siemensu už mi ale Nokiovský funkce nějak nestačily.

Sony Ericsson T300, to byl můj velikej miláček, senzační telefounek, pro mě velká revoluce v mnoha ohledech – barevnej displej,e-mail klient, joystick, polyfon, MMS, ale hlavně a především – přídavnej foťáček. Byl jsem z něj nadšenej, fotil jsem všude a všechno, jediný mínus byla malá paměť (400kB) takže jsem telefoun dal z ruky jen v noci, protože jsem pořád posílal fotky přes GPRS na E-mail. Tenkrát byl trošku problém s běžnou velikostí schránek 10 MB, dneska už celkem nepředstavitelných. Klávesnice T300 byla výborná, joy přímo super, šel lehce a jistě. T300 jsem dostal tušim v květnu 2003.

Siemens M55, tenhle stroječek jsem měl taky hodně rád, hlavní důvod proč jsem ho chtěl byl luxusní přídavnej foťáček s plnohodnotným xenonovým bleskem. Jednoznačně nejlepší fotky za špatných světelných podmínek jaký jsem kdy fotil, nepřekonáno ani dneska, kdy fotim s 3MPX s autofocusem a diodama. Klávesnici už neměl tak dobrou jako T300. Koupil jsem ho tušim v březnu 2004.

Siemens M65, hodně dobrej stroj, obrněnec s překvapivě pohodlnou klávesnicí, rychlou odezvou, obrovským displejem a integrovaným foťákem, kterej ale fotil dost příšerně, hlavně podání barev mě mnohokrát udivilo i rozesmálo, když jsem nechápal, že přece nemám mikinu v takový barvě a tak podobně. M65 jsem koupil někdy na podzim 2004.

Siemens SX1, hodně důležitej stroj, kterej hodně ovlivnil můj další výber telefonů. Na první pohled měl hodně neobvyklou klávesnici, což možná leckoho odradilo, ale na to se dalo zvyknout celkem snadno. Výdž baterie byla dost mizerná, ale to zdaleka nebylo to nejhorší. Nespolehlivost, jakou jsem nikdy před tím a nikdy po tom u žádnýho telefounu neviděl. Hrůza! Na druhou stranu to byl můj první stroj s OS, paradoxně Nokiovským Symbianem S60 a od tý doby už mě telefony bez OS nezajímaly. SX1 byl myslim za můj dosavadní život nejdražší telefon, kupoval jsem ho myslim v lednu 2005 za spoustu peněz.

Nokia 7650, byl sice krok zpátky, starší telefon než SX1, ale nesrovnatelně spolehlivější, po mnoha letech tyhle mašinky věrně sloužej dodnes, což je víc než obdivuhodný, vždyť to byl úplně první telefon se Symbianem S60 a už byl tak vyladěnej, že dodnes šlape jako švýcarský hodinky. Velká, hodně velká poklona Nokii.

Nokia 6600, taky výbornej příjemnej a hlavně spolehlivej stroječek, kterej věrně slouží dodnes. I když to na první pohled nevypadá, má extrémně příjemnou klávesnici, hodně zajímavý bylo, že jsem vzal paměťovku z SX1 a loupnul jsem ji do 6600. A ejhle, měl jsem okamžitě a bez práce svůj telefonní seznam a  fungovaly i některý aplikace. 6600 jsem koupil v bazaru za senzační 3 tisíce a něco, tušim v prosinci 2005.

Nokia 5500, tak to byla prní Nokia s S60 která mi moc nepřirostla k srdci a to především díky mizerný klávesnici, což nebylo pro Nokie moc typický. Vždycky jsem byl hodně textovej a s timhle strojem to bylo celkem utrpení. Jinak to špatnej stroj nebyl, ale pro mě se nehodil. Dneska slouží jako modem. 5500 jsem koupil za 6 tisíc v květnu 2007.

Sony Ericsson P1i hodně, ale hodně vychytaná koupě, v  listopadu 2008 jsem ho koupil za necelejch 6 tisíc, to už byl skoro rok a půl na trhu, předpokládal jsem že je to doprodej. Vzhledem k ukončení existence UIQ se ale prodává dodnes a stojí o pětikilo víc  (květen 2009). Po T300 a SX1 třetí stroj kterej byl pro mě revoluční v mnoha ohledech: Wi-Fi, dotykový displej, QWERTY, autofocus, LED a UIQ. Výbornej, příjemnej, hodně šikovnej stroječek. Škoda že tu nemáme 3G (který jinak funguje i na Ukrajině). Hlavně QWERTY je pro mě hodně příjemná změna, už bych telefon bez ní nechtěl.

a jako druhej stroječek Sony Ericsson T303.Jako druhej telefounek ideální: maličkej, pevnej, pěknej, úžasná výdrž baterie. (Používám ho jen na hovory, tarif Odepiš T303 jsem koupil v březnu 2009 za 1200.

aktuálně Nokia E75 senzační stroječek, kterej mě překvapil funkcema, který jsem do tý doby netušil že vůbec existujou, jako například Ovi files, funkce která umí zpřístupnit obsah mýho počítače v telefonu přes internet, pokud je můj pc i telefon on-line, dá se v telefonu otevřít libovolnej soubor v něm uloženej. No a ta klávesnice, ta je prostě fantastická.

Jinak mi prošlo rukama spousta dalších stroječků, nejvíc v době kdy mě zaměstnával T-Mobile. Několik zajímavejch kousků:

Ericsson R320

Nokia 7110

Sony Ericsson P800

Sony Ericsson T68i

Orange SPV E100

ten mi rukama neprošel, ale dodnes si pamatuju tuhle fotku v nějakým časopisu, první smartphone  o kterým jsem zaslechl a byl jsem z toho úplně užaslej.

A něco k našim operátorům

První operátor kterýho jsem začal se svou 5110tkou používat byl T-Mobile, protože ho měla většina těch, se kterými jsem chtěl komunikovat. Asi po měsíc nebo dvou jsem přešel i s číslem na paušál. POté co jsem se stal zaměstnancem T jsem převedl paušál zpátky na kredit, protože jsem měl služební paušál. Od té doby co jsem T-Debile opustil používám Vodafone, starou T-Mobiláckou SIMku jsem si nechal aktivní, protože mi bylo líto toho pěknýho čísla, ale nepoužívám ji. Mám dvě Vodafonní SIMkarty s tarify Naplno119 a Odepiš a ostatní operátoři myslim nemají nic lepšího k nabídnutí. Vlastně jsem si tim spíš jistej.

Jak jsem neuchránil babičku před chapadly T-Debile.

Kráčim si to takhle po nákupu z města a potkal jsem svoji babičku. Babička prej ať si napíšu její nový číslo. A že prej se jí rozbil telefon, tak si šla pro novej.  A že na ni byli hodní, že ji dali novej zadarmo a taky nový číslo. První co člověka napadne, že to je podezřelý, novej telefon zadarmo, druhý co člověka napadne…Babi, nepodepsala jsi jim paušál, že ne? Povidám. A babička že asi jo, ale co proč a jak nevěděla, že prej před chvilkou, tamhle v krámě. No tak šup, jdeme tam teď hned. Tam seděl v krámku starej známej (starej obrazně, je mu asi 25) a že dal babičce smlouvu na 3 roky. (Na tři roky!!!) No tak jsme na sebe chvíli řvali, vyměňovali si názory a nic jsme vlastně nevyřešili, smlouvu zrušit nehodlal, tak jsme volali na infolajnu, tam povídaj že prej uzavřený smlouvy zrušit nejdou a bylo vymalováno. Babička bude platit 3 roky 3 stovky měsíčně (nebo víc), ať volá nebo nevolá, každej měsíc lítat se složenkou na poštu a nedá se z toho vyvlíknout. Jako koule na noze. Babička už moc nevidí, dneska se dělaj šikovný telefony pro důchodce s velkejma tlačítkama, co myslíte že jí dal za telefon? Nějakýho zkur… malýho Samsunga. Babička měla T-debiláckou SIMku na kredit, ale číslo jí nepřevedli, loupli jí rovnou nový, žádný  mazání s tim. A pohádky je konec. Fuck off T-Debile.

T-Mobile: práce asistenta infolinky je těžší než práce kosmonauta

„Já bych křičel, já bych brečel“ aneb Nejvtipnější hlášky z infolinek operátorů