17/14/2009
5:11 pm
Život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře…
Můj suveréně nejoblíbenější komik a herec, Vlasta Burian
Burian byl velmi populární, jeho tvář a jméno byly často využívány reklamou. Obchodníci po něm pojmenovali i bombóny s názvem „Burianky“. Také nově vyšlechtěná růže – „Růže Vlasty Buriana“ po něm nesla jméno. Kamkoli přijel budil rozruch – byl oblíbený a slavný. V roce 1944 došlo v jeho životě a v popularitě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci. po válce byl zatčen Čechy. nejdříve byl zavřen do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Poté byl na intervenci Jana Masaryka propuštěn, vyšetřován na svobodě, nakonec jej soud osvobodil. Po negativnímu ohlasu v tisku byl opět uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců k těžkému žaláři a pokutě půl milionu korun.
…
Nina Červenková Burianová
Zajímavé je, že se původně jmenovala Františka, Burian ji však říkal Nino a toto jméno ji už zůstalo. Jejich manželství bylo neuvěřitelně pevné. Nina Vlastu nadevše milovala a nemohla bez něho žít. Všude ho doprovázela a byla jeho věrnou společnicí, rádkyní a přítelem. Byla rovněž přítomná při natáčení všech Burianových filmů a jeho divadelních vystoupení. Byla takovým jeho talismanem pro štěstí. Dnes již je známá věc, že musela být Nina na všech Burianových vystoupení. Jinak by Burian nehrál. Nina byla velmi elegantní a její vrozená elegance ji vydržela až do konce života.
Po válce zůstala Nina jedinou Burianovou oporou a společnicí. Dávala mu sílu vše vydržet a přežít. Když v padesátých letech těžce nemocný Burian jezdil po estrádách po celé republice, jeho žena mu byla vždy nablízku a na všech štacích ho doprovázela.
Důkazem její lásky je také její smrt. Když Burian 31. ledna 1962 zemřel, ztratila Nina jediný smysl života. Chřadla a nakonec zemřela 10. dubna 1962 v Praze ve věku šedesáti devíti let – tři měsíce po Burianově smrti a jeden den po jeho nedožitých sedmdesátých prvních narozeninách. Dnes již je jisté, že by se bez Niny Burian neobešel a nestal by se tak populárním.
…
Marta Kubišová
Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za ražiséra Jana Němce. O rok později opět vyhrává Zlatého Slavíka, avšak cenu musí převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě. Od února 1970 měla zakázanou uměleckou činnost. V osmém měsíci rok nato potratila a prožila klinickou smrt. Dne 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkónu Václavského náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla Státní vyznamenání – medaili za zásluhy.
…
Gaius Julius Caesar
Na státní náklady bylo Caesarovi postaveno v Římě nádherné sídlo. Senát mu dále přiznal titul doživotního diktátora (dictator perpetuus). Při jakýchkoli náboženských procesích byla nesena Caesarova socha ze slonoviny. Jiná Caesarova socha s nápisem „neporazitelnému bohu“ byla umístěna v Quirinově chrámu. V senátu se Lucius Tillius Cimber obrátil na Caesara s prosbou o milost pro svého bratra, což ale diktátor odmítl. Poté Cimber začal strhávat z Caesara jeho tógu. Spiklenci se po tomto smluveném znamení shlukli kolem diktátora, načež ho Casca říznul svojí dýkou do krku. Caesar se obrátil proti Cascovi a obořil se na něho slovy: „Praničemný Casco, co to děláš?“[2] Vystrašený Casca zvolal řecky ke svým druhům o pomoc. V krátké chvíli se všichni spiklenci, včetně Bruta, vrhli s obnaženými noži na diktátora. Caesar se pokusil uniknout, ale sevřen nepřáteli a oslepen vlastní krví zakopl a upadl. Spiklenci mu zasadili údajně třiadvacet ran, jimž Caesar podlehl. Caesarova poslední slova nejsou známa zcela s jistotou a nadále zůstávají předmětem zkoumání badatelů a historiků. V Shakespearově dramatu Julius Caesar znějí jeho poslední slova Et tu, Brute? („I ty, Brute?“). Jedná se však o pouhou Shakespearovu uměleckou invenci. Podle Suetonia pravil řecky Kai sí, teknón? („I ty, můj synu?“). Plútarchos udává, že Caesar neřekl nic, pouze když spatřil mezi spiklenci Bruta, přehodil si tógu přes hlavu.
…
Přemysl Otakar II. král železný král zlatý
Kromě expanze na jih se Přemysl Otakar II. pokoušel rozšířit své panství i směrem severovýchodním – v letech 1254-55 (a 1267-8) se účastnil křížové výpravy do (pobaltského) Pruska, jeho snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí, přičemž z olomouckého biskupství se mělo stát arcibiskupství spravující dobytá území, ale nejsou úspěšné (hlavně díky malé podpoře papežské kurie). V Pobaltí založil město Královec (německy Königsberg, dnešní Kaliningrad).
V roce 1255, tedy v době, kdy se Otakar vrátil z pobaltské výpravy, se rozhodovalo o římskoněmecké královské koruně. Přemysl, který po matce pocházel z císařského rodu Štaufů, z nejasných důvodů odmítl. Snad viděl do politické hry říšských knížat, kteří si zvykli na takřka nulovou moc římských králů a císařů.
Přemysl tedy pragmaticky podporoval oba nominální vládce, Alfonse Kastilského i Richarda Cornwallského. I bez císařské koruny byl nejmocnějším mužem v říši. Jeho pevný a rozlehlý stát působil jako protiklad k okolním zemím, Římské říši a Polsku, které byly rozdrobené na řadu samostatných knížectví, měst a údělů. Zlom v životě panovníka, jehož dílo přes všechny dílčí neúspěchy stále rostlo, přišel v roce 1273. Poté, co Richard Cornwallský znehybněl po záchvatu mrtvice a rok nato zemřel, bylo třeba najít nového římského krále. Jednohlasně jím byl zvolen do té doby takřka neznámý Rudolf Habsburský. Římští kurfiřti nechtěli za krále mocného Přemysla a považovali Rudolfa za slabého. Netušili, jak hluboce se mýlí. Český král se ocitl v nemilé situaci, kdy ho Rudolf tlačil od ústupku k ústupku. Římský král ztrácel sympatie říšských pánů i v Rakousku, osvobozeném od Přemyslovy „tyranie“, které sevřel v kleštích daní. Otakar se tento stav rozhodl řešit bitvou na Moravském poli (1278), která se ale změnila v politickou a jeho osobní katastrofu. Soupeřova smrt pro Habsburka cenu vítězství ještě znásobila, jelikož se tak stal jediným hegemonem střední Evropy.
…
Bernard Madoff
Madoffova firma byla jedním z největších obchodníků na Wall Street a Madoff byl považován za přední osobnost židovské filantropie. V roce 1960 založil společnost Bernard L. Madoff Investment Securities a až do prosince 2008 byl jejím předsedou. V prosinci 2008 byl zatčen agenty FBI a obviněn z rozsáhlého podvodu, jednoho z největších v americké historii. Podle FBI jím řízené hedgeové fondy byly založeny na tzv. Ponziho schématu, což je určitá varianta podvodného podniku česky označovaného jako „pyramida“ či „letadlo“. Madoff lákal klienty do fondů na vysoké výnosy, které ale nevyplácel z výnosů, nýbrž z vkladů nově příchozích klientů. Americká federální prokuratura požadovala pro Madoffa trest 150 let vězení a pokutu 170 miliard dolarů za zpronevěru až 65 miliard dolarů. Rozsudek zahrnující odnětí svobody v maximální výši byl vynesen 29. června 2009.
…
Flavio Briatore
Postarší elegán s bříškem se vždy prezentoval spíše jako filmová hvězda než manažer. Do záře reflektorů mu navíc pomáhaly přítelkyně, které si zásadně vybíral mezi supermodelkami. S jednou z nich, Heidi Klum, má dceru Leni. S jinou, Elisabettou Gregoraci, se loni oženil. Ale ložnicí mu jich prošlo mnohem více.
V roce 2007 se do průšvihu namočil Briatoreho tým – Renault. Stáj byla obviněna, že má k dispozici citlivá data jiného týmu – McLarenu. Francouzský tým však jako zázrakem vyklouzl, nepřišel o jediný bod, nezaplatil ani korunu pokuty. I když za podobný skandál zaplatil McLaren 50 milióny liber. Jak je to možné? Lidé okolo F1 byli přesvědčeni, že Briatore těžil z dlouholetého přátelství s promotérem efjedniček Bernie Ecclestonem.
Poslední podezření, které vyústilo v „největší skandál všech dob“, jak situaci označil Niki Lauda, už Briatore neustál. Formule 1 mu pomohla k bohatství, on pod ní za to na oplátku nařízl větev. Tahle část filmu, v němž hrál hlavní roli, pro bohatého Itala skončila. Bez happy endu a závěrečných titulků.
…
A tak i já jsem někdy dole a někdy nahoře, někdy je holt život veselej a někdy krutej a jestli si někdo myslí, že má něco cennějšího než lidi, který jsou mu blízký, tak žije v pěkný iluzi 
