Citováno z ústavy:
Hlava druhá, Moc zákonodárná
Článek 21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Článek 22
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.
(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Naše ústava neumožňuje být zároveň poslancem a senátorem, nebo členem parlamentu a prezidentem. Naši poslanci ale zvládají kombinovat svoji poslaneckou kariéru s všelijakými dalšími povoláními, většinou také ve státních službách. Běžný zaměstnanec má svoji pracovní dobu, normy nebo jinak stanovenou pracovní dobu nebo pracovní výkony a možnost kombinovat plný pracovní úvazek s dalším zaměstnáním na plný pracovní úvazek je naprosto nereálná. Naproti tomu, ti, kdo řídí náš stát, jsou placeni (a nikoliv špatně) za několik zaměstnání najednou. Je skutečně reálně možné odvádět dobrou plnohodnotnou práci ve dvou, třech nebo třeba čtyřech zaměstnáních? Jako pěkný příklad uvedu Vladimíra Drymla, svého času senátora, vicehejtmana a člena rady Královéhradeckého kraje a navíc ředitele Vrchlabské nemocnice. Proč to u nás tak snadno prochází? Odpovídám jedním slovem: Kocourkov. Jedna strana mince je zřejmě nedokonalý stav zákonů, které takovým kombinacím nezabraňují, na druhé straně mince je tradiční český přístup nejenom k zákonům a státní správě, ale obecně ke všemu společnému. Bez úcty a svědomí, ženou se ti průbojnější do státní správy s vidinou zlatokopectví, nikoliv služby státu a národu.